Zahájení sezóny 2017 a neb i u nás je krásně

31.05.2017

Na tenhle den jsme se všichni moc těšili. Před odjezdem proběhla údržba a příprava aut. Zahájení sezóny bylo bráno jako zkouška aut před expedicí do Rumunska. Dle předpovědi nás mělo čekat škaredé počasí, o to více jsme si vážili toho, že jsme měli krásně a že se nám déšť téměř vyhnul.

Sraz aut byl v Brně - Obřanech v 10 hodin (jako vždy se čeká na opozdilce), odkud byla naplánována cesta na Vysočinu. Před 11 hodinou vyrážíme směr Bobrová. Úvod začal zostra, jelikož jedno auto nešlo svému majiteli nastartovat. Po chvilce přemlouvání už předly všechny motory a mohlo se vyrazit.

Deštěm promáčená půda si vyžádala po 2km jízdy první pauzu a to na upuštění pneumatik. Bylo to trošku překvapující, jelikož po dalších cca 5km byla auta špinavá jako z náročné expedice a to jsme byli stále v Brně. Když jsme opustili Brno, a dostali jsme se do jeho okolí, ukazovala se nám naše země v celé kráse. Náročné výjezdy i sjezdy, brody přes potoky i řeky to vše je Vám naše zem schopna nabídnout. Perfektně připravená trasa nás vedla mimo silnice, a tak 90% cesty bylo v terénu. Kolem 19 hodiny jsme dorazili do Bobrové. S radostí otevíráme pivo, někteří rum. Zapalujeme oheň a táboříme. Kódl přichystal fantastický guláš k večeři a hostina mohla začít. Jídla i pití je dostatek, nouze určitě nebude. Zábava valí na plné obrátky, vtip střídá vtip. S přibývajícím časem na nás padá únava, a tak jdeme zalehnout a spát, zítra nás čeká přejezd na Dalešickou přehradu.

V noci mě budí bouřka, á bude blatíčko. Blesky lítají, hromy burácí, prší hodně vydatně. Postupně bouřka odeznívá a znovu usínám. Ráno mě probouzí zpěv ptáků, vím, že je brzo, strašně brzo. Koukám a obloha je bez mráčku, super hlavně ať to vydrží. Po chvíli se začínám nudit, melu sebou a začínám zlobit polovičku, marné holt sova. A tak čumákuji a skládám si myšlenky. Po sedmé začíná náš tábor ožívat. Mám pocit, že většině se nechce ze spacáků, a tak si povídají přímo ze stanů. No nic, jde se vstávat sladká snídaně, čajíček a pohodička. Po snídani sbalit věci, uklidit a vyrážíme směr Dalešice.

Začínáme hned terénem. No nevím, jestli ty stromy nejsou už přece jen moc blízko u sebe. Jsou. Narovnám zrcátko a pokračujeme. No ale tudy to nepůjde. Tedy podle mě. No vidím, jak některým hoří plamínky v očích, že to dáme, nadšení v hlase je jasně čitelné. Rozhodnutí je jasné, otáčíme se a zkusíme tu druhou cestu. A ta je ta správná. Část se nám podařila terénem, ale jinak je to dnes hodně o silnici a to je tááááááák nudné. Ještě, že jsem spolujezdec a mohu si otevřít pivo. Cestou se ještě zastavujeme a sbíráme dřevo na večerní táborák. Odpoledne přijíždíme do autokempu Wilsonka. Krásné místo. S holkama máme dost velkou žízeň, taky hlad. To jsem netušila, že zaparkovat auta tak, aby byli všichni spokojeni, bude takový problém. Chytám svoji polovičku a jdeme do hospody na zahrádku. Přidávají se k nám ostatní, kterým hra na škatule škatule hýbejte se, přijde zbytečná. Papája vytahuje telefon a hledá fotky jak, ty auta stála minule, jelikož někteří to stále vidí nedokonalé. Myslím, že pivo je super a dáme další. Po nějaké hodince se s partnerem zvedáme a jdeme se projít. Dalešická přehrada je krásná. Slunce právě zapadá a odráží se na vodní hladině ó jaká romantika. Nějakou oklikou se dostáváme na Wilsonovu skálu. Když jsme se vrátili, oheň už hořel. Pája měl připravené maso na gril a měl to vskutku výborné. Špunty od šampaňského lítali a zábava byla skvělá. Hodně dlouho po půlnoci jdeme spát. Ráno se probouzím kolem 6 hodiny, nemohu vydržet ve spacáku, jsem totálně uvařená. Musím ven. Slunce krásně hřeje, obloha bez mráčku. Jdu se projít k přehradě a znovu lezu na Wilsonku. Sedím a koukám do kraje. Asi za hodinu se vracím. Většina už je vzhůru a chystá se snídaně. Po snídani se jdeme všichni projít na Wilsonovu skálu. Slunce hřeje, obsadíme kameny a vyhříváme se. Sem tam prolétne nějaký ten vtip a hodnotí se dva předešlé dny. Z mého pohledu to považuji za vydařené zahájení sezóny 2017.

Evule